Poučení dárce - Alfa plazma

POUČENÍ DÁRCE KRVE

I. OHROŽENÍ PŘÍJEMCE KREVNÍ TRANSFUZE

Léčba krví a krevními složkami přináší příjemci transfuze riziko přenosu infekční choroby od dárce krve. Nemocí přenosných krví je celá řada, z praktického hlediska jsou nejvýznamnější infekční žloutenka typu B a typu C, HIV a syfilis.

RIZIKO PŘENOSU INFEKCE SE SNAŽÍME SNÍŽIT:

A) VÝBĚREM DÁRCE KRVE

RIZIKO VÝSKYTU NEMOCÍ PŘENOSNÉ KRVÍ ZVYŠUJE:

uzký kontakt s nemocným se žloutenkou (rodina, zaměstnání, sexuální partner) v posledním roce,
úzký kontakt s osobou infikovanou HIV nebo s nemocným s AIDS,
úzký kontakt s nemocným s krvácivou chorobou (hemofilie apod.),
pobyt v nápravném zařízení (vězení) v posledních 6 měsících,
návštěva tropických zemích v posledních 6 měsících (malárie apod.),
tetování, piercing, propichování uší, akupunktura v posledních 6 měsících,
pasivní imunizace (očkování) proti žloutence typu B v posledním roce,
opakovaná léčba krevními deriváty (albumin, imunoglobuliny aj.),
léčení lidským růstovým hormonem v minulosti,
výskyt Creutzfeldt-Jacobovy nemoci v pokrevním příbuzenstvu,
neurochirurgický výkon s použitím štěpu tvrdé mozkové pleny,
střídání náhodných sexuálních partnerů,
pohlavní styk mezi muži po r. 1980,
pohlavní styk provozovaný pro peníze nebo drogy,
pohlavní styk s osobou provozující prostituci,
léčba nebo sledování pro pohlavní chorobu,
léčba pro toxikomanii a alkoholismus v posledním roce,
užívání injekčních drog (i v minulosti).

B) VYŠETŘENÍM ODEBRANÉ KRVE

Kromě vyplnění předodběrového dotazníku, laboratorní kontroly a vyšetření zdravotnickým pracovníkem (pohovor) vyšetřujeme každou krev (plazmu, krevní destičky) odebranou k výrobě transfuzních přípravků na přítomnost známek infekce:

HBV (žloutenka B)
HIV (původce AIDS)
HCV (žloutenka C)
syfilis (lues, příjice)

I přes uvedený způsob vyšetření nejsme schopni zaručit příjemci krve naprostou bezpečnost (např. proto, že test může být založen na průkazu protilátek a dárci může „trvat“ několik týdnů, než protilátku po „nakažení“ vytvoří). Spolupráce s dárcem a naprostá důvěra má tedy zásadní význam. V případě nevyhovujících výsledků laboratorních vyšetření budete informováni. Průkaz infekce dárce HIV, HBV, HCV, nebo jiných závažných krví přenosných infekcí jsou důvodem vyloučení dárce z dalšího dárcovství. Údaje o zdravotním stavu dárce uchováváme v jeho dokumentaci a při zachování zásad lékařského tajemství poskytujeme část z nich do Národního registru transfuzní služby. Vám odebraná krve a její složky budou použity pouze v případě, že budou vyhovovat požadavkům na jejich bezpečnost a jakost.

Pokud patříte do některé z uvedených skupin, krev prosím NEDÁVEJTE.

V případě pochybností se poraďte s lékařem transfúzního zařízení.

PRAVIDELNÉ DÁRCOVSTVÍ

Riziko přenosu infekční nemoci na příjemce transfúzního přípravku je nižší, pokud je dárce krve vyšetřen opakovaně (optimálně v odstupu 3-6 měsíců).

PROTO SE OBRACÍME NA DÁRCE KRVE S PROSBOU, ABY KREV DAROVALI PRAVIDELNĚ.

NEPLACENÉ DÁRCOVSTVÍ

Riziko přenosu infekční nemoci na příjemce transfúzního přípravku je nižší, pokud není dárce motivován přímým finančním prospěchem (dárce např. neuvede některé významné údaje).

PROTO DÁVÁME PŘEDNOST NEPLACENÉMU DÁRCOVSTVÍ.

II. RIZIKO PRO DÁRCE KRVE

A) ODBĚR KRVE NE ZCELA ZDRAVÉMU DÁRCI

Odběr krve či krevních složek může poškodit ne zcela zdravého dárce, proto provádíme základní vyšetření, která slouží ke všeobecnému posouzení zdravotního stavu dárce. Všechny abnormální nálezy jsou dárci oznámeny. Za dočasné nebo trvalé vyřazení z dárcovství odpovídá lékař transfuzního zařízení.

O důvodech dočasného nebo trvalého vyřazení z dárcovství je dárce informován.

B) NEŽÁDOUCÍ REKACE NA ODBĚR

Jako nežádoucí reakce na odběr (komplikace) se může objevit:

Krevní výron, modřina (špatný vpich, krvácení do podkoží po vpichu), riziko této komplikace lze snížit řádným stlačením místa vpichu po odběru.
Celková reakce, mdloby, které jsou způsobeny ne dost rychlým přizpůsobením krevního oběhu změnám při odběru nebo nepřiměřenou psychickou reakcí; ke mdlobě dochází nejčastěji u dárců hladovějících, „uhoněných“ a při příliš rychlém opuštění odběrového křesla.
U přístrojových odběrů (kde je krev mimotělně míšena s protisrážlivým roztokem) může dojít vlivem kolísání hladiny vápníku k drobným svalovým záškubům (obvykle trnutí jazyka, mravenčení rtů apod.), pokud by nebyl vápník podán nebo rychlost odběru upravena, mohlo by dojít i k větším křečím; důležité je, aby dárce byl řádně poučen a hlásil již první příznaky (zcela výjimečně by mohlo dojít k podobným komplikacím i z jiných příčin, zásady jejich prevence i průběh jsou obdobné).